Rozhovor se zpěvačkou Evou Pilarovou

Zpěvačku Evu Pilarovou znají a obdivují všechny generace posluchačů a je bezesporu jednou z pěveckých legend, které bychom si měli za její celoživotní působení v oblasti hudby vážit. Její nezaměnitelný hlas či jedinečné podání Montiho čardáše nemohlo za dobu její dlouhé kariéry nechat nikoho v poklidu a jak jsem se mohla přesvědčit, ani dnes tomu není jinak.

I když se u dam většinou věk neprozrazuje, u veřejně známých osobností se tomu ubránit nelze, a tak mohu prozradit, že Eva Pilarová oslavila již 78. narozeniny. Po jejím hodinovém koncertu a výkonu na jevišti, bylo téměř nemožné tomuto faktu uvěřit. Diváky oslnila svým zpěvem, pobavila milým humorem, rozproudila krev v žilách a dobila energií dáma plná elánu a jiskřící životní energie.

Zpěvačka jednoznačně dokazuje, že je stále na pódiu jako doma, má stále mnoho energie na rozdávání pro všechny, kteří si ji přijdou poslechnout a především dokáže svým vystoupením ohromit opravdu všechny generace posluchačů.

Je mi velkou ctí položit paní Evě několik otázek, které budou jistě její fanoušky, stejně jako mě, zajímat.

Jak se Vám aktuálně daří a jak se máte?

Děkuji za optání, jsem v pohodě, a jak vidíte, zatím držím pohromadě a věřím, že se to ještě nějaký ten čas nezmění.

Vypadáte výborně a stejně tak Vaše vystoupení bylo plné elánu. Je až neuvěřitelné, jaká energie z Vás na pódiu vyzařuje. Jak se udržujete v psychické i fyzické kondici a kde čerpáte energii pro svá vystoupení?

Znovu musím poděkovat, tentokrát za pochvalu. Víte, mě zpívání pořád baví a mám velkou radost, že zatím baví i moje příznivce. Právě u nich nabírám tu energii a neustálou chuť ke zpívání. Navíc, jeviště je pro mě něco jako živá voda. Třeba mě něco hodně bolí, ale vím, že když přijdu na scénu, bolest jako zázrakem zmizí a vrátí se, až já zmizím v zákulisí.

Pomalu se blíží konec roku, jak byste tedy zhodnotila rok 2017? Co Vám letošní rok přinesl nebo naopak odnesl?

Po loňském roce, kdy jsem jezdila „fesťáky“ s punkrockovou kapelou Wohnout, mě nenapadlo, že by mě i letos mělo potkat něco překvapivého, ale stalo se. Prožila jsem doslova žánrový skok. Nejprve jsem natočila klip s rapperem, který si říká El Niňo. A byla jsem mile překvapena, když jsme měli na youtube v poměrně krátké době přes 183. 000 shlédnutí. Krátce na to jsem vystupovala s operním pěvcem Adamem Plachetkou, který přes své mládí 32 let, zpívá v Metropolitní opeře v New Yorku a ve Státní opeře ve Vídni. Na zahájení festivalu Zlatá Praha jsme v přímém přenosu ČT art na scéně Národního divadla zpívali americkou skladbu There for Me s českým textem Václava Kopty – Magické svítání. V životě jsem snad neměla větší trému. Když něco zkazím, je to moje ostuda. Ale představa, že světové operní hvězdě pokazím duet, byla děsivá! Naštěstí to dobře dopadlo a píseň natočíme na připravované CD Adama Plachetky.

Jaké jsou Vaše plány pro následující měsíce? Kde Vás budou moci všichni, kteří Vás mají rádi vidět nebo potkat?

V prosinci mám řadu vánočních koncertů, namátkou Ostrava, Třeboň, Roudnice n.Labem, Blansko, Chrastava, Benešov, Havlíčkův Brod, Kralupy n. Vltavou, Milevsko, Brno, Kroměříž…., v lednu se budu těšit na vystoupení s Karlem Gottem v Bratislavě, a taky se těším na letní vystoupení. V červenci máme Letní slavnosti v Dubé, které uvádí Aleš Cibulka a v srpnu v amfiteátru na Nedamově už 24. Mezinárodní jazzové dny, které jsem s jedinou výjimkou všechny absolvovala.

Připravujete aktuálně něco nového pro Vaše fanoušky, nepřemýšlela jste například o vydání nového alba?

Nejen, že o něm přemýšlím, ale pracujeme na něm. Všechny základy k písničkám kapela už nahrála a já začnu v lednu. Protože mívám skladby pečlivě připravené, nahrávám rychle, prostě „jedu“ v jednom kuse a spolupracovníci si už zvykli, že zůstanou ten den o hladu, protože nebudou mít pauzu na jídlo.

Dá se říci, že spektrum Vašich fanoušků protíná několik generací. Vaše stálá fanouškovská základna byla v poslední době doplněna o další mladé lidi, kteří si Vás oblíbili i v souvislosti Vaší spolupráce s hudebníky jako Matěj Homola, Vojta Dyk, Matěj Ruppert nebo El Nino. Plánujete další spolupráci s těmito interprety, případně je na obzoru někdo další z mladší generace hudebníků, s kterým byste ráda spolupracovala?

Letos jsem poprvé zpívala s Jihočeskou filharmonií s dirigentem Petrem Chromčákem na festivalu Podblanický podzim. Cestou tam jsem si říkala, do čeho se to zase hrnu, co si pořád potřebuju dokazovat? Je mě zapotřebí taková tréma? A zařekla jsem se, že to je naposledy, a že už budu dělat jen a jen se svými muzikanty. Po skončení koncertu, během kterého jsem zpívala tři skladby, přišel pan dirigent s nápadem, co takhle udělat celý koncert, eventuelně třeba i s hosty. No a co myslíte, jak to dopadlo? Už přemýšlím, že pozvu Vojtu Dyka, Matěje Rupperta, El Niňa, Wohnouty, jde jen o to, jestli budou mít chuť a čas. Zatím je jistý nejmladší Tomáš Ringel, se kterým jsem poprvé zpívala před čtyřmi léty a říkala mu malý Tomášek. Teď už je mu 16 a je o hlavu vyšší než já.

Věnujete se stále fotografování, případně plánujete nějakou další výstavu Vašich fotografií? Co nejraději fotografujete?

Fotografování a následná úprava fotografií na počítači mě velice baví, je to nejen koníček, ale svým způsobem i relax. Fotím prakticky všechno, co neuteče, to jsou hlavně městská zákoutí, ať už našich měst nebo třeba New Yorku, ale fotím i náš venkov a taky ráda zachycuji neopakovatelné chvíle okamžiku, oblohu se západy slunce a mraky. Východ mám jen jeden, jsem líná vstávat. Od přelomu roku 2004 – 2005, kdy jsem měla první výstavu v Praze, mám momentálně už 83. na Kladně. Většinou vystavuji sama, občas s brněnskou fotografkou Helenou Štefanovou. Tato kladenská výstava v galerii na zámku je výjimečná v tom, že společně s námi vystavuje můj kapelník Vít Fiala kreslené muzikantské fórky a legendární Jiří Suchý svoje kresby a grafiky. Co se zahraničí týká, měla jsem samostatné výstavy ve Vídni, v Berlíně, Moskvě, Bratislavě, Doněcku a jeden z mých „fotoobrázků“ – jak na radu fotografa pana Josefa Loudy svým „dílkům“ říkám – visel tři měsíce v galerii v Chicagu.

Nelákalo by Vás vrátit se opět na divadelní prkna? Chodíte často do divadla nebo někam za kulturou?

Určitě ne, už jsem si zvykla na to, že o repertoáru, zkouškách, koncertech i o svém čase, rozhoduji sama. Už bych se nechtěla přizpůsobovat divadelnímu řádu. Za kulturou stále chodím, ale ne tak často jako dříve, přiznávám, že někdy dám přednost televizi s nohama na stole a obklopená sladkostmi včetně vanilkové zmrzliny.

Může podle Vás činit hudba lidi v životě šťastnějšími, a jak hledíte na hudbu jako nástroj podpůrné psychoterapeutické metody zvané muzikoterapie?

Mně hudba vždycky poskytovala pocit štěstí – tedy ta, která se mě líbila. S tou muzikoterapií, no, nevím. Pokud jde o hudební nástroje jako šamanské bubny nebo dřevěné flétny či tibetské mísy, tak ty by mě spíš zničily než pomohly. Ale neodsuzuji to, jiným můžou pomáhat tak, jako třeba relaxační hudba, kterou já tedy těžce nemusím.

Máte ráda čas Vánoc, adventu a příchodu nového roku? Jak slavíte Vánoce a dodržujete vánoční zvyky?

Během adventu mívám pravidelně řadu vánočních koncertů, tak na nějaké pečení vánočního cukroví nemám čas, naštěstí mám fajn přátele a příbuzné, kteří nám napečou. Vánoční dárky nakupuji během celého roku, protože bych to ze stejných důvodů nestíhala. Vánoce beru jako důležité křesťanské svátky, narození Ježíše Krista. O Štědrém dni se snažíme držet půst, a protože to dlouho nevydržíme, dochází k zapálení svíček a rozbalování dárků už kolen 14 hod. A klasika – rybí polévka a smažený kapr s bramborovým salátem. Ten náš salát kdekdo chválí. Nechcete recept?

Vzkázala byste něco těm, kteří Vás mají rádi a pro které jste se stala třeba i součástí jejich životů skrze Vaši hudbu?

Ano, že jim moc a moc děkuji a velice si jejich přízně vážím.

Děkuji Evě za rozhovor a přeji jí mnoho zdraví a spoustu dalších krásných koncertů.

Rozhovor, foto: ID Luci

Eva Pilarová  & Luci

Jako bonus zveřejňuji i několik fotografií z domácího archivu paní Evy s těmi, o kterých se v rozhovoru zmiňuje a zároveň obrázky z dílny Evy Pilarové.

Do 10.12. máte ještě možnost navštívit galerii Kladenského zámku a prohlédnout si výstavu „Sešli se nejen na jevišti“ (Eva Pilarová, Helena Štefanová, Jiří Suchý a Vít Fiala).

Obsah článků a fotoreportáží je zdarma. Podpořit mě můžete kliknutím na „To se mi líbí“ na FB Hermuch Media, sledováním Instagramu @idlucifoto a nabídkou spolupráce. Fotografická a publikační činnost, kontakt Luci,
e-mail hermina.muchova@gmail.com

Kultura Z archivu

Návštěvy u pana Greena – když homosexuál pomáhá židovi

Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace. Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace u vlastní rodiny. Pan Green, o dvě generace starší ortodoxní žid, žije po smrti své ženy osamělým životem.

Rozhovor s hercem a režisérem Miroslavem Táborským

Potvrdí V hodině rysa existenci zázraku?

Život ochotníkův – rozhovor s Petrem Bendlem

Divadlo v Řeznické představilo Relativitu

Kolečkova Kleopatra nastavuje zrcadlo

Miroslav Táborský exceloval v Blázinci a přidal k tomu rozhovor

Luba Skořepová

Útěky za vlastní identitou

AnderSen – návrat k dětským děsům