Politika a umění se nemá míchat, a přesto natočením esteticky dokonalého filmu kreativně zachycujícího jedinečné okamžiky s komparsem tvořícím Romy zapůjčené z koncentračního tábora, byl vytvořen nový druh filmového umění.
Dne 15. června proběhla v Divadle v Řeznické obnovená premiéra inscenace s názvem Leni, jejíž autorská dvojice Valeria Schulczová a Roman Olekšák získala za tuto divadelní hru významné ocenění.
Diváci se stávají přímými účastníky a součástí talkshow, jejímž moderátorem je proslulý Johnny Carson, který si tentokrát pozval do studia režisérku Leni Riefenstahlovou. Ač se jedná o setkání fiktivní, nelze opomenout fakt, že obě postavy byly v reálném životě skutečné a populární. Johnny Carson byl americkým komikem a televizním bavičem, jehož The Tonight Show Starring Johnny Carson, patřila v reálném životě třicet let k nejsledovanějším talkshow Ameriky.
Na druhé straně Leni Riefenstahlová, která se do povědomí dostala coby „dvorní režisérka“ Adolfa Hitlera. Leni, coby všestranná kreativní režisérka dokumentovala sjezdy nacistické strany a natočila filmy norimberské trilogie, za což obdržela i mezinárodní ocenění. Její produkce byla označována za nový druh filmového umění, neboť vše dokázala zachytit v naprosto estetické rovině, ryze v duchu árijské krásy, a to bez ohledu na to, zda dokumentovala masové scény, projevy, nacionalistické emoce či lidská utrpení. I přes natáčené scény či situace, kdy si například zapůjčila k natáčení jako kompars Romy z koncentračních táborů, byla přesvědčena, že stále prezentuje a propaguje čisté umění. Je tedy bezesporu jasné, že se jedná o jednu z nejkontroverznějších osob, které si dnešní večer mohl Johnny do studia pozvat.
Bezesporu budeme tedy dnes svědky zajímavého setkání i diskuze, i když vyvstává otázka jak se Johnnymu podaří s Leni navázat rozhovor na tolik choulostivé téma, kterým je přátelství s Adolfem Hitlerem a její propagandistická tvorba. Leni, která celý život roli Hitlerovy propagátorky a fašistky, která nahnala lidi do náruče Hitlera, rezolutně odmítá a nazývá ji pouhou vlastní naivitou a politickou slepotou, od samého počátku rozhovoru toto téma odmítá, neboť její představa prezentace v talkshow se s Johnnyho vizí rozhovoru výrazně liší. Zatímco jeho nenechává v klidu její minulost a nalezení odpovědi, zda je opravdu pouze tolik zdatnou filmařkou, kterou nezajímá kontext doby, Lenin záměr diskuze tkví pouze v propagaci své nové knihy o životním stylu domorodců v núbijské oblasti, kde po několik let žila a dokumentovala jejich život.
Stane se její minulost nakonec hlavním tématem a využije Leni prostor k vyjádření svých vlastních postojů k holocaustu a pokusí se tak zbavit nálepky nacistické fotografky? Diváků je plný sál, stejně tak diváci u televizních obrazovek jistě dychtí po jejím vyjádření, přihlášení se k vlastní morální odpovědnosti, anebo se dočkají pouze výmluv na její vlastní naivitu? Určité vyjádření přináší právě propagovaná kniha obsahující jedinečné fotografie, které jsou bezesporu hodnotným uměleckým dílem, ale nelze přehlédnout fakt, že i v Nubii se Leni zabývala focením pouze bezchybných mladých lidských těl, tolik podobných ztvárnění fašistického ideálu krásy. Stane se i tato skutečnost zdrojem Johnnyho nepříjemných otázek?
Jedná se bezesporu o velmi kontroverzní inscenaci, k jejímuž pochopení je nezbytně nutné povědomí o výše zmíněných faktech a souvislostech. Následně se divák může soustředit na herecké ztvárnění postav a sledovat rychlý sled dialogů, které jsou stěžejní pro tuto inscenaci. Úspěch či neúspěch hry spočívá právě v podání dialogů, neboť aranžmá a prostředí, ve kterém se děj odehrává je velmi jednoduché a skromné. Jediné co úmyslně odvádí v některých pasážích divákovu pozornost od dialogů, jsou zvukové a obrazové produkce, dokreslující atmosféru Lenini minulosti.
Ústřední postavou celého dění je Leni, které propůjčila svoji tvář herečka Nela Boudová a Johnny Carson, kterého ztvárňuje Ondřej Kavan. Oba protagonisté předvádí po celou dobu představení dokonalou souhru mimiky, gestikulace i emočních výrazů, do detailů ztvárňují charaktery i pocity obou postav se zcela přirozenou sehraností a lehkostí. I když jsou role Johanny Tesařové a Daniela Krejčíka oproti zmíněným rolím malinko v pozadí, neboť nemají během představení tolik prostoru a možností se projevit, předvádí maximálně skvělé výkony. Dokáží diváky zaujmout, vžít se do svých rolí, přesně je vystihnout i přesvědčit o skutečnosti a pravdivosti všech svých slov a činů. Všichni zmínění herci si zaslouží velké uznání za výborně nastudovanou hru, to jak se ke svým rolím postavili a především se do nich vžili, neboť z celého příběhu sálá až neskutečná živá opravdovost a precizní propracovanost jednotlivých postav.
Jak je již v Divadle v Řeznické zvykem, ani v této inscenaci není divák ochuzen o nutnost vytvoření si svého vlastního názoru. Inscenace nic nepodsouvá, nesnaží se vnutit jasný názor, pouze nabízí fakta, pohled a ukázku skutečností. Nestaví diváka k jasnému závěru a postoji k dané situaci a tématu. Vše závisí pouze na vlastním rozhodnutí, který úhel pohledu na životní příběh Leni zvolí, převáží-li v jeho očích určitý způsob pochopení nebo bude jednoznačně lidsky zavržena.
Divadlu gratuluji opět za výborný výběr inscenace, která jistě mnoho diváků obohatí nejen o kulturní zážitky, ale povede i k zamyšlení a odkryje téma, které není cizí ani dnešní době. Jaká je akceptovatelná hranice mezi umělci a propagandou v politice a měli by se umělci v těchto záležitostech vůbec angažovat? Jak riskantní je pro umělce a jejich dílo propůjčení vlastních tváří či jména k propagaci politických názorů, když každého z nás jednou vlastní minulost stejně dožene?
Pokud Vás příběh Leni a toto kontroverzní téma zaujalo, nenechte si po prázdninách ujít další představení v Divadle v Řeznické.
Leni / Divadlo v Řeznické
Autor: Valeria Schulczová, Roman Olekšák
Překlad: Viktor Polesný
režie a výprava: Viktor Polesný
dramaturgie: Yvetta Srbová
hrají:
Leni Riefenstahlová:Nela Boudová
Bertha:Johanna Tesařová
Johny Carson:Ondřej Kavan
Horst Kettner:Daniel Krejčík
Fotografie z představení Leni
Foto: archiv Divadla v Řeznické
Návštěvy u pana Greena – když homosexuál pomáhá židovi
Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace. Ross Gardiner je úspěšný mladý muž z dobře situované rodiny, který by mohl mít vše, na co jen v životě pomyslí. Jedinou, o to intenzivnější bolest v životě, mu způsobuje nepochopení a odsouzení jeho homosexuální orientace u vlastní rodiny. Pan Green, o dvě generace starší ortodoxní žid, žije po smrti své ženy osamělým životem.
